Středa 9. dubna
Ahojky lidičky!
Vzhledem k tomu, že mě trápí záda, zakládám skupinu až dnes a doufám, že zítra odletím s Dášou, Janou-Finďou, Bobinou a také s Ivanou (známe se z Mexika) a 3 dalšími, jakož i s průvodkyní Zuzanou Beranovou směr JAR, Namíbie, Botswana a Zimbabwe...
Jestli tu máme nějaké nové členy skupiny, tak zde jsou prosím pravidla:
Tohle je CESTOVNÍ DENÍK, tudíž prosím nedávejte sem své fotky a příběhy atd....samozřejmě nás potěší jednoduché emotikony, ať vím, že tady jste...a pokud máte dotaz k věci napište...pokud ale máte něco na mě nebo jiné členy skupiny, pište prosím na naše soukromé adresy...musíme si uvědomit,že je nás tu hodně a každá zpráva cinkne každému, takže jen to, co se týká všech ..
Budu psát každý den tolik, kolik mi dá čas...a posílat fotky...mělo by to chodit večer l, ale je možné, že někdy nebude k dispozici internet, tak se to prostě odešle až to půjde...
Tak dobrou noc a ozvu se, až bude něco zajímavého 🤩
Čtvrtek 10. dubna
Dobrý den, tak znovu: Prosím NEDÁVEJTE SEM GIFY, OBRÁZKY APOD...CINKÁ TO VŠEM A V CESTOVNÍM DENÍKU TO NEMÁ CO DĚLAT...TAKOVÉ REAKCE MŮŽETE POSÍLAT NA MOU SOUKROMOU WHATTS APP ADRESU, tam mě to potěší...sem jen reakce a dotazy k věci...děkuji 😃😘
Tak první fáze letu do Dubaje...zahajujeme s Dášou šampaňským Moët-Chandom...
Je noc a my přistáli v Dubaji...o úžasné business lounge jsem už psala při cestě k protinožcům, tak se ozvu až z Kapského města...
Pátek 11. dubna
Dalších víc jak 9 hodin letu (částečně naštěstí příjemně prospaných) a blížíme se ke Cape Town neboli Kapskému městu, čili Jihoafrická republika. Obecné informace si může každý vygooglit, tak já zas budu zkoušet rychlé zápisy postřehů...
Po opuštění moderního areálu letiště míříme hned ke Stolové hoře...má cca 1050m nad mořem, takže lanovka pěkně strmá...dole je teď slunečno, cca 25°C...
Zatím projíždíme oblastí slumů převážně z vlnitého plechu, ale skoro každá chatrč má satelit! Vláda se snaží zajistit zlepšení bydlení, slumy jsou už napojené na elektřinu či vodu a postupně na ně navazují sociální byty...jedeme rychle, tak nefotím...obecně slumy apod.fotím se souhlasem místních...
Jedeme okolo nemocnice, kde Barnard provedl první transplantaci srdce
Je zde také ostrůvek, na kterém byl vězněn Mandela a jeho skupina- Roben Island (roben= holandsky tuleň)
Náš řidič je Graham, Skot, který od roku 1969 žije v JAR...přišel sem s otcem v rámci přísunu odborníků..
Od 2004 se vypíná elektřina, neboť infrastruktura nestíhá, dříve se vypínala kdykoliv, dnes už je to plánované, ale špatná a zkorumpovaná vláda to stále nedokázala vyřešit
Stoupáme po úbočí Stolové hory k vyhlídce
Dnes po procestované noci jsem skoupá na psaní...únava z prvního dne, ale krásného....
Že Stolové hory jsme jeli kolem Lion's Hill...prý to má tvar lva...noooo...rozhodně zajimavý kopec, který mi hodně připomíná Taborno na Tenerife
A najednou v 18:30 je tma
Sobota 12. dubna
Tedy spalo se výborně...ale krátce...dobré ráno přátelé a Afriko! Dnes bude ošklivo...Mimochodem snídaně velmi bohatá!
Jedna z teorií, jak vznikl název Cape town: hmmm, teorie za chvíli, teď mažem do busu
Tak teorie: když jde mlha na Stolovou horu z východu, udělá nad ní cap =cape a zůstane, protože do údolí k městu se nedostane, jelikož odtamtud vaně teplo a mlha se rozpustí
Vyjíždíme přes moderní část města...velmi čisté, mrakodrapy, zeleň,...jako bychom s Dášou ještě neodjely z Austrálie
A prší...
Když tady prší, je to radost neboli The Rain is blessing
Míříme do Stellenbosch...druhé nejstarší město JAR (nejstarší je Cape town)...je to centrum vinařství od 1655, tedy krátce poté, kdy přijeli do této oblasti Holanďané (původní africké tzv.křovácké kmeny např. Hotentoti!)
Takže ad víno: sazenice přivezli Holanďané a dařilo se,ale pak přišla pohroma, stejně jako v Evropě, révokaz, takže pak také museli vzít podnože z Kalifornie
JAR je kolébka odrůdy Pinotage (kříženec Pinot noir a Hermitage)...jak říká Zuzana, už tu vzniká fan club Pinotage...
Když tu zkoušeli dub na sudy, zjistili, že rostou moc rychle a dřevo je porézní, takže dudy berou z Ameriky (vanilkový nádech) nebo z Maďarska (kořenité)
Když se vyklučí stará vinice, farmář na cca 5 let ovocné sady - hlavně meruňky a citrusy, ty pak vymýtí a v půdě zůstává aroma
Hory Drakenstein v mlze nás obklopují
Stellenbosch znamená "Buš pana guvernéra Stella)
Nicméně...zatím si moc nepřipadám v Africe....
Týyy jooo...prší...ale do vinařství neprší!!!
Nooo, co budu povídat...SKOVST! Terreoir dokonalý co do slunečních hodin, půdy a kupodivu vody...takže úžasné sýry...a...Sauvignon Blanc, pak Chenin Blanc, ...načež červená...uuuuuu..wow!!!!...cuvéečka a jednoodrůvovky: Malbec, Shiraz, Cabernet Sauvignon, Carmenère, Mourvredre a Pinotage!!!
Aaaaa, je popoledni...a prší..a...krásně je na světě, život je valčíček!!!
Tohle je Percy, Graham...a Finďa
Obědváme v hospodě LUST(čili chtíč), dáváme burgery a polévky, protože holt jihoafrická kuchyně vlastně není, je světová...ale vyzkoušeli jsme biltong - sušené maso, o hodně šťavnatější než jerky!
Vinařství Vrede en Lust: dalších 5 vzorků...Chardonnay, Chenin blanc a cuvée White Barrique ... slušně, ale běžné...nicméně červená vynikající: kupáž Boet Erasmus a 100% Cabernet Franc
Skvělé trávení času s vínem, když pršelo...
Prší immerwere nebolí furt, nicméně jedeme do botanické zahrady...
Ptáček večeří
A už je tma a my jsme na večeři na WATERFRONT...oblíbené nábřeží...ve Fish Market, kde se grilují ryby čerstvě ulovené...
Bílá ryba Kingclip grilovaná na másle s výborně ochucenou rýží...no mňam!!!
Na Waterfront to žije!
Neděle 13. dubna
Včera jsme byli tak zavínění a uondaní, že jsme kolem 23h už klesly do postele...spí se tu výborně, zatím se ani nepotíme...
Ehmmm, mimochodem, v Namibii prý není dobré víno,takže naše malá skupina má momentálně naložených 20 lahví vína ze včerejších degustací...😄
Kapské město se nějak nedá vyfotit...ale je opravdu příjemné, čisté, obklopené horami a mořem...a v tom všem dohromady je krása
Abych nezapomněla, jezdí se samozřejmě vlevo...
Jedeme chvílemi pod skalními převisy
Tato silnice bývá občas zavřená, když jsou velké deště a erodující půda ji zaplaví...prý to bylo minulou středu, tak máme štěstí
Jedeme na myš Dobré naděje...objevili ho Portugalci, ale neměli zájem to tady nějak využívat...jméno mysu dal král Jan II., nicméně území kolem pak začali využívat Holanďané...
Asi 250 km odtud na východ je nejjižnější výběžek Afriky - Střelkový mys...mísí se zde teplý golfský proud a studený bengelský proud...no a pak je cca 6500km Jižní pól
V JAR je po covidu 44% nezaměstnaných! Logicky, je malá, ale slušně si žijící střední třída, pak hrstka bohatých pocházející zejména ze zkorumpované politiky a byznysu, no a velká vrstva chudých
Mluví se afrikánštinou, ale hlavně anglicky, a to i místní obyvatelé
Eukalyptová alej
Vjíždíme do Národního parku Good Hope...hmmm ...False Bay ...uvidíme, co je na ní falešného
False Bay znamená, že portugalští mořeplavci se domnívali,že jsou v Cape town,ale byla to představa falešná...
A toto je Cape Point - Lighthouse...původně byl funkční maják nahoře, ale jsou tam často mlhy, tak teď je to jen meteorologická stanice a nový maják je mnohem níže
Tuto zprávu jste odstranil/a.
Oběd v Simon' s town a mění se architektura z holandské na britskou koloniální...a v moři jsou velké balvany zvané boulders a u nich bývají tučňáci
Kolonie tučňáků na Boulders Beach
Na horní fotce jsou tučňáci zahřívající mladé...v péči se rodiče střídají ...a páry se tvoří na celý život
Hmmm, ještě trochu dobrého vína...a dobrou noc
Pondělí 14. dubna
Dobré ráno...dnes nás čeká 10 hodin přejezd do Namíbie...
Opouštíme Cape town a příjemný hotel...bylo nám tam moc dobře ...hodně a dobrých zážitků...
Info: jedeme kolem jaderné elektrárny...je JEDINÁ v Africe...postavili Francouzi
Vnímání času:
My vyznáváme chronos...přesný čas až na minuty...
A druhe vnímání času je Kairos: neboli až doba dozraje...vychází to z dávného způsobu života - housenky se půjdou sbírat, až budou, naplánovat jim to nelze, žeeee
S vnímáním kairos souvisí vnímání stáří...v Africe jsou staří lidé uznáváni, ctěni, neboť jejich z generace na generaci předávaná moudrost byla pro přežití to nejdůležitější...přetrvává to stále...žádné domovy seniorů, nýbrž kolektivní péče... není mimořádné, že náčelník zemře v křesle obklopen péčí i když má Alzheimera...
Teď si povídáme o kolonizaci Afriky...ale to psát nebudu (dlouhá a smutná historie), kdo má zájem, sežene si a přečte si knihu Dipa Falloina: Afrika přece není stát...není to beletrie, ale složité čtení, nicméně např. já, i když se považuju za slušně vzdělaného člověka, jsem zírala, co vsechno tu bílá rasa napáchala...a v mnoha státech nepomohlo ani osvobození...teď se ale mnoho států Afriky snaží ... za mě: kéž se jim daří!!!
Lidé, se kterými jsme se setkali v Keni a Tanzanii a nyní v JAR, jsou velmi pozitivní ...to je takový můj vjem
Máš pravdu Luďko...a původní kolonie byly zabrány dnešními demokraciemi, zatímco dnes tam řadí Čína, rusácko a v okolí Sahary islámisti
Mimochodem pěstuje se tu i řepka ale rozumně...
(Mimochodem dnes jsou některé zprávy i po cestě, protože dlíme na Zuziném hotspotu)
Oprava: jméno autora knihy o Africké kolonizaci je Dipo Faloyin
Jsou tu opravdu velké rozlohy farem na zeleninu a ovoce, chráněného sítěmi před ptáky...teď jedeme kolem hroznů pěstovaných pro kosmetiku apod. a mandarinek, které zkoušejí bezpeckové
Bezpeckovost mandarinky podle Grahama: v době zrání absolutně zamezit přístupu hmyzu, aby nic dovnitř nenanesl, protože prý pecka je obalení nečistoty...no nevím???
Farmáři byli výlučně bílí...v JAR je nevyvlastňují,ale když chtějí prodat, dostanou nižší cenu (většinou chtějí strávit stáří v Evropě či USA) a pak je půda prodána černému vlastníkovi za pro něj výhodných podmínek
Zajímavý horský masív
Máme 380 Km na namibijské hranice, cesta dlouhá, proto jíme v busu, ale jsou to mňam samosy a pie...a Májo, dnes už bylo třeba: "PRVNÍ TŘÍDA OTVÍRÁ BAR" (neznalým se tato tradice hned zalíbila!)...a Oto, vaše slivovice opět nadchla!
Řeka Orange teče z Lesotha až do Atlantického oceánu a jmenuje se podle rodu Orange z Holandska....po osvobození od kolonialismu tu trvá letitý spor mezi JAR a Namibií o hranici... normálně vedou říční hranice středem, ale tato řeka je diamantonosná!!!
V porostech tady rostou sukulentní stromy, zde se nazývají kiver trees...vidět očima se dají, fotit neee...
Tak tahle se název toho sukulentního stromu píše: quiver ...a je to druh aloe...
Za 60 km hranice, takže konec hotspotu a bůhví, kdy bude signál...jedeme do lodge u řeky Orange v Namibii....
Máme objednané rump a t-bone steaky a kuskus a grilovanou zeleninu...a pak s vínem a biltongem kecat u řeky...celý den se jede,ale opravdu se nenudíme ...pustina je malebná a zábava v busu super (právě máme písně na přání...)
Ozvu se,až bude signál
NAMIBIE...je tma jak v....měsíc je oranžový a silnice mizerná 😃
Úterý 15. dubna
Přespali jsme v Norotshama River Resort...což už bylo typicky africké ubytování v chatkách (challets) na břehu řeky Oranje...byl fajn večírek s vínem, spousta hvězd a zářivý měsíc a zvuky ptáků a zvířátek...
A skončila silnice...v Namibii pojedeme po šotolině ...prý udržované...houpe to a kamínky mlátí do karoserie...auta nepotkáváme...ani lidi...ani zvířata...působí to trochu mimo běžnou realitu
Časem tu potkáme hrdou nezávislou rasu světlejších lidí, kteří si říkají Bastars (bastardi - míšenci bílých a křováků)...jsou typičtí velkými zadky, hlavně u žen, protože to byla zásobárna tuku, nutná pro přežití při dlouhých pochodech kočovných kmenů...tato fyziognomie přetrvává...a je to pro muže rajcovní: když žena nemá dost velký zadek, omotává si ho pruhy látky... bastarské ženy se snaží mít co nejsvětlejší kůži, takže se patlají krémy, bohužel včetně rtuťových...
Kousky pouště jsou porostlé žlutými pouštními květy..poušť je holá ale stačí trochu vláhy a klidně několikrát ročně
A hřbitovy: víra je "život po životě," tj.vracejí se k rodinám - bdí nad živými, a proto je nejraději zakopávají na zahrádce nebo pod prahem (I když jsou tu i hřbitovy).
Mrtvý zůstává v meziříši, dokud nezemře poslední, kdo ho zná...pak teprve odchází do říše předků...po dobu existence v meziříši se může stát předek hodným či zlým vůči své žijící rodině, a proto je třeba ho těšit a uctívat - pohřeb rozhodně stojí víc než svatba! (My jsme v JAR viděli dlouhé pohřební kolony pomalu jedoucích aut)...a předka je třeba stále připomínat, radit se s ním, uctívat, obdarovávat atd.
Afričané jsou ukotveni v minulosti, žijí přítomností,ale neumí moc uvažovat o budoucnosti...jejich jazyky ani neobsahují taková slova, musí si pomáhat angličtinou
Afrikánština je umělý jazyk, stejně jako svahilstina, vzniklá na Zanzibaru, obsahuje zkomoleniny z němčiny, holandštiny a angličtiny...angličtina v JAR i Namibii patří k úředním jazykům
Jedeme do národního parku Fish River Canyon...je údajně druhý největší na světě (ale hádá se s americkým Grand Canyonem o prvenství)
V noci by se nemělo jezdit, protože zvěř migruje i mimo parky a např. velká antilopa kudu může silně poškodit auto a zranit i propíchnout člověka
Žijí tu zebry Hartmanovy (mají pruhy i na ocasu), malé antilopy klip springer (skáčou po kamenech: klip = kámen v afro) a černí orli
porost jen našedlé sukulenty
Když není šotolina,jede se vyschlým řečištěm...nicméně... občas, začas... jsou i ukazatele směru
Někdo to holt nedá
Fish River Canyon se blíží!
První vyhlídka bude Main View Point...a pak Hiker View Point
Geologické info si vygooglet
Krásné, což?
Quiver tree s hnízdy snovačů
A šotolina pod koly vozu se mění v rozbrázděné koryto...kdo viděl Trabantem kolem světa...tak tak to tady teď prožíváme, opravdu!
To vše díky tomu, že letos v Namibii neobvykle hodně pršelo...
Uuuu, asfaltová silnice! Městečko Keetsmanhoop, kde si koupíme jídlo a dáme si malý piknik u Quiver tree porostu
Namíbie má mnoho původních obyvatel...nedokážu to ale všechno sem popsat, takže vygooglit: např. Hererové, Himba, Nama, Sánové -tzv. Bushmani, Damara (zrádci, kteří se spojili s Němci za dar půdy) atd. A výrazní jsou Owambo (základ hnutí Swapo)...bílí jsou potomci Němců, dnes ale maximálně 11%, ale mladí jdou na studia do Evropy a zůstanou, načež rodiče prodají a odcházejí na stáří také hlavně do Evropy...dále jsou tu Afrikánci...a čím dál tím víc Číňani = investoři, ale i jako levná pracovní síla - v Namibii mají v moci uranový průmysl, stejně jako hrubou dělnickou práci... Čìňani uskutečňují novodobou kolonizaci ve formě plné ekonomické závislosti a i změny populační, když se žení s domorodkyněmi a jejich děti pak už budou "domácí" a dosáhnou na veškeré moznosti vlastnictví a podnikání
Už jsem o této Aloe psala...teď jsme je viděli zblízka...je mezi nimi pohoda...a mají zvláštní kůru...
Kolem také pobíhaly veverky zemní (neboli Chip and Dale)
Ještě si sem odkládá m informaci, že Quiver tree je druhově aloe dichotoma... kmeny Bushmanů a Hottentotů je nazývaly Kokerboom, protože z nich dělali tětivy
Dosahují až 9m výšky, rozmnožují se jen semeny, přičemž ale první květy mají až po 20-30 letech,...jsou mrazuvzdorné, rostou nejčastěji jako solitér, ale vzácně se najde seskupení jako háj (a tam jsme se právě byli podívat), žádný quiver tree nelze vypěstovat uměle, dosahují 200 - 300 let
Hmmm, jak to tak sleduju, denně "makáme" nejméně 12 hodin a pak ještě "team building" a degustace 😜
Spíme v tzv. otevřené lodgi...tzn. že nás rovnou přivítaly antilopy...a také mám e už moskytiéry...a hlad: takže steaky atd.
Středa 16. dubna
Večer jsme strávili pod Jižním křížem, Marsem, Orionem, Lvem atd....a u ohně,kde z jedné strany sedíme my a naše skvělé víno a na druhé straně popíjejí antilopy Vodušky a gazely...lidičky, to se nedá vysvětlit, ten pocit souznění...
Už z první cesty do Afriky miluju otevřené lodge...
V noci nosorožci..
Německé městečko Maltahehe...za účelem dokoupení zásob
Ach joooo...pro další 3 dny opouštíme asfalt a hurá na šotolinu a řečiště a tak...jedeme do národního parku Namib Naukub
Úplně původní obyvatelé Namibie jsou bushmen, čili křováci, a Koisané, bílí zde byli první Portugalci,pak Holanďané, ale nijak je to nezaujalo...až přišli ze severu misionáři - britští a hlavně němečtí...a začaly bitky o území, kterého ale bylo zpočátku dost....v 18. Stol. už se začíná obchodovat, a to i zbraněmi překupovanými misiemi...a už se bojuje: kdo si co urve, to má...Bismarck v čele a mocnosti zabírají kde co na konferenci v Mnichově, kde doslova pravítkem bez ohledu na rodové vazby rýsují na mapě rozdělení území...a dál si přečtěte Dipa Faloyina, víc toho za jízdy po šotolině odmítám psát 😊
Namibie má dnes cca jen 2 mil. obyvatel (!!!)
Sjíždíme do údolí krajinou, která nám připadá "mimozemská,"...bohužel to tak nevynikne na fotkách...když jsme fotili Graham musel stát na brzdách
Diamanty...jsou naplavené...řeka Orange je vydovovala z podloží a vrhla do oceánu, kde ale bengelský proud je opět poslal zpět do řeky...tam jednou jeden německý dělník našel "podivný" kámen a když mu řekli, že je to diamant, hned si udělal zábory a začal hledat...byly to nejprve povrchové diamanty-za měsíční noci si hledači lehli na zem, s pytlíkem na krku, a sbírali ...jakmile to vybírali, začali těžit...hodně se těžba rozšířila po první světové válce ...Němci si vždy v jedné oblasti vybudovali kompletní město a když se vytěžilo, město se opustilo a vybudovalo se nové ...města byla uzavřená, nikdo nepovolaný nesměl dovnitř, uvnitř žijící a pracující nesměli ven bez povolení, jen po prověření rentgenem...a když se stěhovali do nového města, směli vzít jen 5 kg zavazadlo...opuštěná města tak zůstala jako muzea
Dnes se dělí němečtí podnikatelé s Namibií půl na půl
Diamanty jsou už jen v moři, odkud se vysávají z hloubky štěrkového podloží- nese to diamanty, ale ničí ekosystém
Celé pobřeží Namibie lemuje poušť, a mnoho částí je uzavřená...pak následuje pobřeží koster, kde poušť vstupuje do moře a vytváří to takový systém, že lidé tam hynuli..
Také stádo antilop Orix (antilopa přímorožec)...byly daleko, ale bylo jich hooodně...jsou tu prý velmi v pohodě a tudíž rozšířené
Poušť díky nedávným, nečekaným dešťům kvete..vyrazily rostlinky, a protože vědí, že vláha brzy dojde, rychle kvetou...Graham říká, že máme štěstí v této roční době neobvyklé
Jelikož Namibie je velká země, jsou dlouhé přejezdy, nicméně stále je co sledovat, nové a nové scenérie...aaa....támhle je pštros Emu
Hmmm, ta šotolina je prosím SILNICE II. TŘÍDY!!!! Uffff ....
Musím nicméně ocenit, že podél toho šotolinového masakru jsou dřevěné tyčky s drátem, ne moc vysoké ale jasně to ukazuje zvířatům, že tudy neee...auta jsme za několik hodin potkali asi 4, ale i tak...
Pokud si přejete vytřást tělo do morku kostí, vřele doporučuji namibijské "silnice druhé třídy "!!!
Drobku, perfektní koupelny, někdy i bazén
Obídek, trocha relaxu u bazénu, protože jsme totálně vytřeseni z jízdy...
Čtvrtek 17. dubna
Celá poušť je imopresivní
Pak brzo spát, protože vstáváme ve 4:30 h
V 7 ráno kotvíme ve frontě u národního parku Sesriem...poprvé vidíme více turistů, doteď to bylo zázračně bezturistové
V národním parku je kupodivu asfaltová silnice!!! Rezervace je obrovská - my jedeme k dunám, které jsou vzdálené cca 60km a tvoří rozlehlé dunové moře...
Místní duny byly zařazeny na seznam UNESCO...
my máme namířeno na
Sossusvlei =
Sosus Lay a Dead Valley
Duny...jak v časopisech National Geographic
Přestupujeme do pouštních taxíků k jízdě k dunám
A už máme přes 30°C ve stínu
Dalších 5 hodin poedeme po šotolině..grrrrr
Pojedem přes místo nazvané Solitaire...má to být absurdní místo v poušti
A dělají tady jablečný koláč který je slavný
...hmmmm..tak zas jedeme dál...
Africká demokracie je nesmírně zkorumpovaná, neboť dříve zde vládli kmenoví náčelníci a dnes sice prezidenti, ale bez premiéra, jen obklopeni zkorumpovanou vládou, která zajišťuje bohatství velmi úzké špičce obyvatelstva...zbytek je chudý...a to má Namibie jen 2 mil.obyvatel a obrovské zisky z pronájmů a daní z těžebního průmyslu
Lidičky, to jsou míle a míle pouště, které projíždíme...nedivím se, že se tu točí filmy!
Z těch 2 mil.obyvatel Namibie je cca 250 000 úředníků, dost práce je v těžebním průmyslu a na severu na farmách
Samozřejmě práce je také v turistickém ruchu...
Angolané se stěhují často do Namibie, a to I bohaté rodiny
Zajímavost: některé silnice se zpevňují poléváním slanou vodou...mají větší výdrž než asfaltová ..
No, když si představím tu rozlohu Namibie, pouhých 2 mil. obyvatel, tak je dost logické, že udržovat tady asfaltové silnice přes poušť nemá smyslu...
Vodu vozí cisternama nebo ji jaksi fakt mají...včera se v lodgi večer i zavlažovala okrasná květena a byly tam 2 bazény! Turismus je to, co mnoho míst živí, tak se snaží udělat turistům pohodlí i estetický vjem...
Rostliny na poušti: jsou zapouzdřené a jak přijde vláha, všechno hned vyrazí...pak je to zas
úplně pusté...my s Dášou máme už podruhé štěstí, že vidíme i poušť s nízkým porostem...
Ovšem duny, jak vidíte z fotek, jsou rostlinoprazdné...pořád myslím na tu dunovou krásu! Mimochodem, chodit po dunách je náročné, pořádně se boříš...zajímavé je, že máš písku plné boty, klidně si do něj i sedneš, a pak ho jen otřepeš - neulpívá!
Pátek 18. dubna
Večer jsme dorazili do Swakopmundu...městečko německých osadníků...a tak to i dnes vypadá: uhledné, čisté, uprostřed malá pěší zóna, všechny stavby max 2 patra, Německé hospody, dobré točené pivo (bodré blond číšníce!)...a my 2 noci spíme v Swakopmund Luxury Suites, které jsou nejen pohodlné, ale opravdu i moderní design
Zajímavost: nad Swakopmundem se stýká horký vzduch z pouště s oceánským vzduch a to tvoří mlhu nad městem, která kryje slunce
Mlha =hmla...je docela mokrá...a přitom jinak je zde úplně sucho, rostou zde jen sukulenty
Míříme do Valvis Bay přes Long Beach...je to rybářská pláž a tady je dost ryb a lidé si loví skutečně ryby na celý rok k jídlu
Poušť vypadá pustá,ale je to složitý ekosystém, který namibijská vláda chrání
Teplota moře, tj. Atlantiku, dosahuje v létě max 16 - 18 °C z důvodu studeného bengelského proudu...takže k moři se zde jezdí rybařit a na dlouhé procházky
Valvis Bay čili Velrybí...buď je uvidíš nebo ne, to je holt na tom, jak se zvířectvo rozhodne...
Hmmm,velryby...tady už nejsou..holt vloni velryby byly dvakrát...
Takto bydlí dělníci...vláda se snaží, aby to nebyly vyloženě slumy...
DNEŠNÍ DEN SE ZAPSAL DO NAŠICH DUŠÍ!!
Byly jsme rychle instruováni nedotýkat se, neječet, neboť je to divoké zvíře, nikoliv cvičené!!!!
No uznejte....to se nedá ani slovy popsat, jak je člověk z takových setkání šťasten ❤️❤️❤️
Jak bude čas, zkusím napsat víc...je tu průměrně 100 000 tuleňů
Okolo lodi pak přelétavalo hejno několika tisíc (!) kormoránů...letěli prý lovit a prý je to dosti neobvyklý jev v takovém velkém hejnu! Pozorovali jsme to hodně dlouho...fascinující🤩
Vůbec ne...vlastně jsou chránění, i když jsou přemnožení, ale tato kolonie u Walvis Bay se reguluje vlastně sama...sorry, teď se snažím dopsat dnešek,tak detaily vynechávám...
A jen jsme vystoupili z katamaránu, přesedli jsme do moderních jeepů a vyjeli na výlet do oblasti zvané Sandwich Harbour
Jelo se chvílemi takřka v mořském příboji a jindy se zase divoce vyjížděly a sjížděly duny...také jsme z vrcholku duny v písku pěšky klouzali dolů k moři
Ta jízda se nedá popsat, to je prostě zážitek pro všechny smysly
Tyhle ještěrky mají přes den svoji dírku v písku, večer pak vylézají na lov a na jiném místě se zas zahrabou na noc
Po našem pozorování je zase vypustili do písku a ony se hbitě zahrabaly
Takhle to vypadá jako nic, ale řidiči v dunách musí mít speciální zkoušky a licenci a do chráněné oblasti Sandwich Harbour se jiná auta nepouštějí...jízda v dunách je složitá a pro turisty úchvatná (Májo a Vlasto, vzpomněl jsme si na duny v Ománu!)
Výlet byl opět zakončen šampaňským a skvělým pohoštěním, mimo jiné jsme ochutnali maso antilopy Orix (velmi jemné a šťavnaté)
A ještě následovala večerní procházka po městečku...je takové úhledné a je tu dost obchodů s uměním...
Mimochodem není vůbec čas ani nálada nakupovat, ani suvenýry....
Sobota 19. dubna
Další den v Namibii:
Ještě ke včerejšku...VELKÁ KOREKCE: včera to byli LACHTANI!!!!...
TAKŽE: všechny informace lze vygooglit, ale aspoň to, co nám povídal včera Wom - Lachtani zde nemají přirozené nepřátele - žraloci jsou zde malí a lachtani je klidně zlikvidují...
Vždy 5 samců zakládá harém s 50-60 samicemi, které všechny "opečovává"...samci neustále bojují o dominanci a mohou se do již existujícího harému vetřít i mladí samci nebo si zařídí nový harém
Březí samice se přesouvá do školky, kde porodí...aby mohla kojit, musí odplavat do moře, aby se vyživila, třeba až na 8 týdnů...o novorozence zatím pečují (včetně kojení) ostatní samice ve školce ..když se matka vrátí, najde svého potomka podle hlasu...každý lachtan má unikátní hlas a matka a mládětem se skutečně uslyší a identifikují
Ve školce se mláďata učí všemu potřebnému (a podle svých schopností jsou tam různě dlouho) - samečci hlavně bojovat a samičky všechno ostatní (jak jinak, že)...vypadá to, že si hrají, ale oni se pod dohledem matek učí...no a pak šup, šup do harému stávajícího nebo nového
Dnešek jsme po snídani zahájily drobným nákupováním, včetně doplnění zásob vína 😛
Poté jsme navštívili Crystal Galery..muzeum drahokamů v podobě přírodních krystalů- největší krystal na světě
A my jedeme zase km a km pouští
A jedeme do oblasti Spitzkopfe, kde se těžily drahokamy, včetně diamantů...
Místní tady hledají zbylé krystaly a bartrují s nimi... za trvanlivé potraviny, my jsme nakoupili mouku, olej, rýži, cukr, sůl apod. a uvidíme...
V oblasti Spitzkoppe žili od doby před cca 4000 let křováci (Bushmeni, původně Sanové) ...žili v rodinách asi po 25 lidech a rodiny vzájemně komunikovali vzkazy namalovanými na stěnách skal pod převisy...malby jsou staré 4000 - 2000 let...obávám se, že na mobilu na fotkách to nebude moc vidět, ale zkuste
Tímto způsobem si sdělovali, jaká zvěř je v okolí, malovali i počet a složení rodiny a směr, kam jdou...
Mnoho z těchto kmenů mluví mlaskavou řečí, ale protože mlaskají na jiných částech slov, navzájem si nerozumí..
France umí skutečně výborně anglicky a celkově je ti charismatická bytost...má partnerku a 2 děti, ale nehodlají se vzít, bylo by to moc drahé: prsteny, šaty, boty a pozvat celou vesnici.., ale říkal, že jim také vyhovuje pocit svobody a nikdo je do svatby nenutí...
Tož tak ... a najednou je tu zase "zlatá hodinka"...za hodinu bude tma a my se řítíme kamsi na degustaci tvrdých alkoholů namibijské provenience, včetně večeře...
Večerní degustace tvrdých drinků v Omaruru...nooo...milovníkem těchto nápojů se asi nastane nikdo z nás ale bylo to zajímavé
Spíme v apartmánech obklopených palmami a grapefrutovníky....tolik hvězd a tak příjemné prostředí....další nádherný den uplynul...
Ještě zajímavost: toto je dávkovač panáků...tak to jsme ještě nikdo neviděli...
Neděle 20. dubna
Jedeme do centra Hererů, městečko Očivarongo...
Zajímavosti: smíšená manželství jsou možná, ale ne moc úspěšná, jen tehdy,když jsou to dost vzdělaní lidé a třeba studovali v Evropě.
Manželství jsou víceméně svazky určené k přežití, až dnešní generace mladých začíná trochu romantikou, ale Afričané nemají čas na romantiku, nýbrž musí zajišťovat přežití...
Zákonem je povolena polygamie...průměrně 3-4 manželka, ...rozšířený je také konkubinismus, o němž manželky vědí a musejí to tolerovat ..
Pak je svazek tzv. Sugar Daddy - stařec si najde mladinká děvčata, která uvede do relativního bohatství - ovšem když se jich nabaží, vyhodí je a ony končí zpravidla jako prostitutky
Polygamie je boj o přízeň muže = živitele
Některé kmeny umožňují vlastnictví půdy ženami, a tyto pak mohou žít i v polyandrii - žena si vezme více mužů
Ženy-vdovy jsou rodinou často nuceny si vzít svého švagra, protože rodina se bojí, aby si nenašla nového manžela a neodnesla část majetku
Jsou i případy svazků mezi ženami....hlavně účelové: 2 bohaté ženy se vezmou, spojí majetky a společně si pak najdou jednoho či více milenců = oplodnitelů
Kvůli AIDS vymírá spousta lidí, hlavně mužů, navíc si mnozí nemohou dovolit se ženit, takže polygamie je nutná
To, co jsem psala, platí sice víceméně pro celou Afriku, ale od severu postupuje islamizace a už zasahuje i do centrální Afriky, takže podle toho se mění i způsob života
Tuto zprávu jste odstranil/a.
Dnes při snídani jsem se moc ráda bratřila (hmmm...proč není slovo sestřila, že?) s obsluhou a mimo jiné si potvrdila, že oni mají jména původní, domorodá - např. dnes to byly Šimamba a Franlindi, ale pro turisty i jiné kmeny užívají jednoduchá západní jména, jako Anna, Johana...
Možná si řeknete, že obyvatelé Namibie nebo JAR či Keni a Tanzanie jsou milí jen tak profesionálně kvůli turistům, ale věřte mi, oni jsou takoví i mezi sebou...milí, spontánní, přátelští...oni totiž řeší každodenní život, nikoliv blbosti západního typu...jestli mi rozumíte!!!
Protože ti lidé jsou takoví, bylo mi tady poprvé tak dobře a děje se to znovu ❤️
Jasně, jsem tady vždycky jen 3 týdny a jsem turista a mám ubytovací, jídelní a dopravní luxus a skupinu cestovatelů...ale i tak!🤩
Abych informovala kompletně o možnostech svazků mezi mužem a ženou, tak jsou i nekrofilní svazky: je to dáno tím, že rodina existenčně potřebuje vyvdat všechny dcery, a to nelze jinak, než, jako za časů Jane Austen, od nejstarší po nejmladší...no a může se stát, že starší dcera je zasnoubená a snoubenec zemře a ona musí držet dlouhý smutek a mladší dcery by čekaly a čekaly, a tak rodina mrtvého omyje a nevěstu taky, a nazdobí a udělají svatbu a umístí je do jehich domku a novomanželka pak nasedne na mrtvého a předstírá konzumaci manželství, zatímco příbuzní to sledují oknem, ...no a pak je hned vdova, ale hlavní je, že její mladší sestra se může hned vdát!
Návštěva řemeslné pekárny Outtio Bakery
Nakoupily jsme dobrotky a dál polykáme kilometry přes Namibii...opakuji, je to velká země!
Buš je porostlá kromě akácií stromy mopane, které umí přežít v suchu: ráno se jejich listy rozevřou do vějíře a nachytají vlhkost ze vzduchu, z níž pak přežijí do dalšího rána...a v kmenech těchto stromů jsou červi mopane, kteří jsou v praženém stavu stále více vyhledávanou pochoutkou...
Jeee, asfaltová silnice skončila a zase se hrabeme šotolinou...a právě jsme brodili ..
Vypravili jsme se do vesnice rodiny z kmene Himba
Muži byli se stádem a doma zůstal jen náčelník - poslední foto
Pak se šlo do bazénu a na večeři formou švédských stolů...byla úžasně chutná a vyzdvihla bych zebří párečky a antilopí steaky...a výborný způsob, jakým zavařují červenou řepu, bych chtěla znát!
To je naše chatička...teď nám nad ní září Jižní kříž a my, po vydatném večírku na terase, včetně namibijského vína (zdá se, že mají dobré sklepmistry,ale hrozny musejí dovážet), jdeme spinkat protože zítra vstáváme v 6 hodin, abychom včas vjeli do parku Etosha na safari...snad bude přát štěstí se zvířátky!
A z buše je slyšet řev lvů...
Pondělí 21. dubna
Svítání nad naší lodgí nás vytáhlo na snídani (tedy Eldorado Lodge je rájem jídla...kromě spousty "běžných" snídaňových radostí např.sladká kukuřičná kaše, jam z kumquatu nebo z rajčat)
Pozorujeme různá zvířata, ale nejsou blízko...dalekohledem výborné vidění...takže fotky nejsou, ale zážitky ano...zvířata jsou dnes spíš "kusovky," nikoliv stáda...a gepard se před námi schoval...nicméně viděli jsme ihned NOSOROŽCE (velká vzácnost!!!), žirafáka, zemní veverky, zajímavé a vzácné ptáky, antilopy několika druhů, buvolce, pštrosy, zebry, surikaty...
Další zvířata byla: pakůň hřivnatý, šakal...
Termitiště...
Tohle je nejkrásnější ptáček MANEDLÍK...posvátný pták Botswany
Úterý 22. dubna
Včera se mi nedařilo připojit, tak zprávy až dnes!
Ještě jsme viděli spoustu gazel Impala, pakoně hřivnaté, jakousi vačici podobnou malé vecerce, pozoruhodnou krajinu jako z jiného světa..Vpodvečer jsme stihli po cestě 2 šakaly...a do lodge už nám museli otevírat bránu, protože se západem slunce se pro bezpečnost zavírá!
K večeři jsme si dali steak z antilopy kudu...zvířátka prostě milujeme tak i tak 😀
A neustále pokračujeme v testování místních vín...jedno lepší než druhé
To je vpravdě ŽIVOTNÍ ZÁŽITEK!!!
Pozorovali jsme nosorožce až asi do půlnoci, a to ačkoliv jsme naplánovali vstávání tak, abychom mohli v 6:30 na snídani a v 7 hodin opět vyjeli na "hunting for watching"
Ehmmm...v nadšení jsem ráno složila píseň..nápěv velejednoduchý a zazpívám na přání v Brně:
Líbí se mi velice,
v rovníkové Africe, nevidím tu zajíce,
zato nosorožce joooo!
pozorujeme zvířata,
velká, malá, chlupatá,
K tomu také Mandelíka,
což je teda velká klika...jo a jo a jo!
A náš řidič a průvodce, který komunikuje s ostatními, kdo jezdí po parku Etosha ("park" má kolem 22 000km2, jezero v něm asi 4000 km2), a sdělují si, kde jsou zvířata...
Ráno je zima taková, že máme má sobě 3-4 vrstvy oblečení...a v poledne už jen tílko a kraťasy nebo sportovní krátké šaty
(Zapomněla jsem zmínit, že včera v noci ti nosorožci byli 50 - 10 (!) metrů od nás a paní nosorožcová nás zjevně zavětřila (neviděla- mají slabé oči) a pořádně naším směrem nastartovala fyzicky i zvukovým projevem!)
Sojka je pták-bonzák...hlasitě oznamuje "nenadálou událost"...např. že přichází nosorožec nebo lev atd.
Ještě hloupůstky: náš řidič a průvodce v Etosha se nám představil jako Vilho...tak jsme ho přejmenovali na "Vlha"...😉
A náš předchozí byl Goma, tudíž je vám zajisté jasné, že hned z něj byla Guma...
Nejlepší je ale náš stálý skotský řidič Graham...který ovšem každý večer prohlašuje, že za dobu své práce pro CK takovou skupinu nezažil...no jasně, jsme prostě úžasní!!!
Tak dnes jsme pozorovali ( asi to nevypočítám všechno,ale pro představu: lvi (hurá!), nosorožec černý, nosorožec bílý, žirafy, pakoně, buvolce, zebry, impaly, antilopy mnohé (springbok, kudu a další), mangusty, průsvitnou ještěrku, perličky helmové, prase bradavičnaté,
pštrosi, volavky, plameňáky, čápy marabu, termity, a spoustu ptáků které jsem si nezapamatovala, např. mandelík, kokran atd atd.
Středa 23. dubna
Zapomněla jsem orli a ptáka, kterému říkají "bastard"
Zemní veverky...
Jedeme na k nejtěžšímu meteoritu na světě: HOBA... 80% železa...je chráněný od té doby, co si tam místní i turisté uždibovali kousky na památku
V Namibii, jako v mnoha dalších podobných zemích je velký rozdíl teplot ráno a v poledne... a navíc když jedete otevřeným autem buší, vítr vám silně věje do tváře, musíte střídat odění "polární výpravy" a "středomořské," přičemž ve voze nelze mít kufry, takže 'vrstvit a odvrstvovat", čímž vzniká svérázná "safari fashion"🤩
Meteorit Hoba (to slovo v damarštině znamená "našel jsem ")...největší na světě...váží cca 60 tun, je 3 m dlouhý a 1 m tlustý...a může být starý 190 000 až 410 000 milionůclet... z 82% železo 16% nikl, 1% kobalt a zbytek vzácné kovy...meteorit nevyhloubil kráter, neboť dopadal formou "házení žabek", až nakonec dopadl a zavrtal se asi před 80 000 lety...teď se pomalinku svou vahou propadá
Našel ho místní farmář Herman Britz v 1920, když oral pole
HOBA je dosti nabitý vesmírnou energií...zkusila jsem, uvidíme, snad to bude pozitivní
Všimněte si toho textu:
Oznámení:
Stížnosti 300 mil 》
Povídáme si o kmeni Sanů, kočovníků (jejich vzkazy malbou jsme viděli ve Spitzkoppe, že...), kteří jsou po celé své dějiny tak mírumilovní, že si ani při osvobození Namibie "neurvali" půdu a kočovat už nesmějí, takže žijí ve vlastních vesnicích na pozemcích bílých farmářů, kteří jsou k nim laskaví a nechavají jim jejich zvyky, obřady i kulturu...některé kmeny pouštějí do vesnice turisty, vybírají vstupné a prodávají své výrobky (stejně jako některé rodiny Himbů, jak už víte...)...jejich důstojnost a kontinuita rodu je přítom zachována, snaží se také uzavírat manželství mezi rodinami z jiných vesnic, aby udrželi dobrou kondici kmene do budoucna...Bohužel ne všem jedincům se podařilo uchytit, také zbylí žijí v rezervaci, kde je sice o ně postaráno, ale propadají často alkoholismu a to je zabíjí (stejný je osud mnoha amerických Indiánů)
Sanové se stali známými za války, kdy byli najímáni vládou JAR pro své mimořádné stopařské schopnosti, po osvobození od JAR jim to ovšem Namibie k dobru jaksi připočíst nemohla...
Jedeme na sever a pak se stočíme na východ...dostáváme se teď do méně koloniálně naparáděných oblastí, objevují se osídlení typu "boma"...chatrče z hlíny...a dobytek při cestách a políčka...
V botách se vedle hliněných domků objevují i plechové domky typu "kontejner," což je považováno za luxus, ale těžko se chápe, jak v tom lidé vydrží v místním vedru...protože tady už vedro JE!
Nicméně i tady jsme minuli krásnou školu a dětičky v uniformách
Kapriviho pruh (Kaprivi' s trip)...červená linie...tzv. Golden Highway, která spojuje Kapské město s Namibií, Botswanou a Zimbabwe...my projedeme cca 450km...je tu zeleň, protože jsou zde řeky a ty nikdy nevysychají...proto tu rostou i různé druhy mahagonových stromů...
jsme na tzv. "apendixu" místní oblasti... žije v ní mnoho původních kmenů, kteří si dnes říkají Kaprivané, čímž si vytvářejí současný národní pocit (tj.nejen kmenový a rodinný)
Nahoře typově dům v centrálním městě této oblasti - Rundu...
Ačkoliv je tu dost vody pro rostliny, pitná voda je pouze z vrtů, takže si ji lidé musejí nosit v barelech třeba dost z dálky
Ještě jsem si vzpomněla na dotaz ohledně vody v pouštních lodgích: na zalévání spodní voda jakákoliv, pitná z vrtů,...my ale stejně musíme mít balenou - vnitřní svět našeho těla má jiné bakteriální složení...na sprchování je voda z vrtu dobrá i pro Evropany a na mytí zubů si převařujeme (varná konvice je v každé chatce či pokoji)
Řeka Okavango...má to být ikonická řeka namibijského apendixu
Vpodvečer jsme se setkali s lidmi z vesnice Sanů
Text k vesnici přidám zítra, dnes se večeří a pije u řeky
Čtvrtek 24. dubna
Upřesnění...ono to ze Zuzany leze postupně...spali jsme v deltě zvané Okavango, ovšem řeka se jmenuje Kavango
K setkání se Sany, je to ovšem můj osobní názor:
Jsou vzhledově krásní, milí, pověděli nám o svých zvycích, které starší lidé učí mladší (muži byli původně lovci, dnes pěstitelé, ženy sbírají plody, vaří a samozřejmě se starají o děti) ukázali nám rozdělávání ohňů, obřadní tance, léčbu medicinmana, pletení košíků, atd...zajímavé, i když celkem mi známé z četby...byl to hezký zážitek, pro mě problém, že to byla vlastně show, i když velmi milá a jen pro naši skupinu a konalo se to v buši na mýtině...nebylo to autentické, nicméně autentické na tombylo, že když show skončila, zmizeli sice v tradičních hliněných chatách, ale vynořili se už v riflích...a to se mi vlastně líbilo...
Sanové se žení a vdávají tak, že jedna rodina pozve potenciální nevěstu a ta musí přinést jídlo a uvařit, když se to rodině líbí, může být svatba!
Rody a kmeny vyznávají náboženství provozované přes šamany, což mohou být i ženy, jde zejména o kontakt s předky a je neustále třeba předky uctívat, aby byli spokojeni a pomáhali...
Ke kontaktu se používá kouř z ohně, hlinka natřená na čelo, mezi klíční kosti, zezadu na krk, byliny...
Slyšeli jsme docela dost o místní magii, ale to je na osobní povídání!!!...tak jen pro info: magie je zde obecně černá, každý si dává pozor, aby nikde nikdo nemohl získat tvůj vlas, pot z oblečení nebo moč..I Zuzana si tohle hlídá, což mě silně zaujalo..není to ale woo doo, ale prostě africká magie...
Jeee, právě kolem našeho busu prošel veeelký SLON!!!
Kapriviho Golden Highway vede přes Bwabwata národní park ...proto sloni...
V jedné okolnosti je tento výlet do Afriky jedinečný: není čas někde nakupovat něco jiného než jídlo a víno...😉
Pěkné stádečko...kočkodani a paviáni Babun
Dnes máme přejezd na skok do Botswany...po cestě míjíme domorodé vesnice, stáda krav a koz (pasou dospělí, urostlí muži a mají v ruce klasicky klacek - pasáci jsou rekrutováni z řad chytřejších členů rodin, protože stáda jsou životně důležitá, když už se nesmí volně lovit, zatímco méně chytří jsou jako děti posíláni do škol, aby přinesli rodině znalosti, jež se nepovažují až tak za důležité, ale plně je uznáváno, že jsou nutné v současné době, tedy číst, psát a počítat...a často také angličtinu)...chytřejší jsou podle rodin ty děti, které jeví od malička schopnosti rodiny v oboru zabezpečení přežití a k tomu patří právě ochrana stád..
Pozorování Namibie z okna busíku by se mohlo jevit nudné, ale není...navíc to Zuzana doplňuje vyprávěním...
Katima Mulilo - městečko správní oblasti...prší...takže koukáme jen z okna...no nic moc...ale to je "klasika" míst, kde není přetrvávající vliv kolonialismu...
Dějiny Botswany lze vygooglit, včetně skutečného příběhu královského rodu Khama, lásky Serece Khama s Ruth Williams, dosažení britského protektorátu místo kolonie, a posléze dohodnutí odpoutání od Británie, načež osvícený král Serece Khama je zvolen prezidentem a Botswana se stává demokracií...a pak se tu našly diamanty, ale Britové už měli smůlu...Botswana se obratně skrze své prezidenty a politiky vyhýbá africkým konfliktům...a naše země si rozumějí, protože obě na mezinárodním poli prosazují program ochrany lidských práv
Nasedli jsme na vyhlídkovou loď v národním parku Chobe na řece Chobe...jsme mezi Namibií, Botswanou, Zambie a Zimbabwe ...tato řeka začíná v Angole a do Indického oceánu se vlévá v Mosambiku
Pátek 25. dubna
POZOR! SLONI PŘES CESTU!
A OPICE!
To byly apartmány!!!
Po výborné večeři (vyzkoušeli jsme zde často nabízenou buvolí oháňku pečenou ve skvělé omáčce, bramborovou kaši s bylinkami a dušenou zeleninou) a pak jsme využili našeho apartmánu k obvyklé wine party neboli každý večer se vyhlašuje "wine o'clock"
načež jsme zapadli do postýlek, protože vstáváme ve:4:30h, abychom dojeli do parku Chobe na ranní safari...jelikož ale celou noc pršelo, tak zvířátka nejsou garantována...jako ostatně nikdy, proto se říká to "hunting for watching"
Kromě toho spousta antilop, žirafy a sloni...ze lva jsme viděli jen stopy...tak to prostě je, zvířatům nelze poručit kde a kdy mají být
Každopádně je tak nesmírně příjemné až vzrušující jezdit v zajímavé přírodě a nadchnout se každým kouskem flóry či fauny
V půl dvanácté překračujeme hranici do Zimbabwe...
Historii si opět můžeme vygooglit...byla to historie plná masakrů mezi obyvateli osvobození z kolonialismu...známý je nejprve hrdinný partyzán a posléze 37 let vládnoucí Mugabe, který přivedl zemědělsky bohatou a prosperující zemi na mizinu...hladomor a cholera...po smrti Mugabeho vládne muž zvaný "Krokodýl" a snaží se zemi trochu povzbudit, ale bude to těžké...
Se zvířátky...
A JE TO TADY:
Victoria Falls - Viktoriiny vodopády...1,7 km šíře, 107 výška, průměrný průtok 1100m3/sec...
Byl to dlouhý a naplněný den korunovaný obrovskými vodopády...zbývá "wine time" a pak dobrou noc...
Sobota 26. dubna
Dobré ráno, konečně jednou vstáváme pozdě...po snídani odjezd až v 9h...zůstáváme už ve Victoria Falls, ale stále je plán na poznávání!!!
Po osvěžení u bazénu v naší úžasné Schrub Lodge nastupujeme na vyhlídkovou loď na řece Zambezi..slavná to řeka z literatury...ještě jsme nevyjeli a už nám míchají koktejly...holt poslední odpoledne a večer (tomu odmítáme uvěřit...je tu tak dobřeee!)
Všechno výborně ochucené a na závěr káva z pražených semen baobabu
Neděle 27. dubna
A dnes dopoledne jsme měli let helikoptérou nad VicFalls (tak se tu říká Viktoriyným vodopádům) - Flights of Angels - letělo se několik přeletů z různých úhlů nad vodopády, pak nad řekou Zambezi, nad kaňonem s divokou Zambezi a nakonec nad národním parkem, kdy jsme z výšky pozorovali antilopy, žirafy a slony...moc nikdo nefotil, protože důležitější je užít si ty nádherné výhledy...
Počasí bylo výborné, takže žádný strach, plynulý let...
Úžasně dobré bylo, že nejprve jsme měli předevčírem tu dlouhou procházku podél vodopádů a slyšeli a pocítili nablízko jejich sílu, včetně "deště" a pak je viděli shora, kdy si člověk uvědomuje tu délku 1,7km!!!
Velmi zajímavé je, že všechna ta voda padá do hluboké propasti a teprve pak se roztéká do ramen řeky v soutěsce
Také je krásné, když jsme se nejprve plavili po Zambezi se západem slunce, což byla krása, a dnes jsme si shora uvědomili její šířku, stejně jako rozlohu národního parku (to si pak člověk také uvědomí, jaké má štěstí, když uvidí zvířata...
Pak ještě vínečko a pokec u apartmánu a...šup na letiště...při loučení s Grahamem jsem opravdu bulila...
A všichni lamentovali, že se nám nechce z AFRIKY! My s Dášou jsme opět pocítily to kouzlo, které nás uchvátilo poprvé a Finďa a Bobi to zjevně mají stejně! Afriku a její státy zřejmě buď bereš jaksi okrajově nebo tě nadchne! Je to, jak říká Graham, "magic mystery"...Proto jsem Vám, co sledujete moje cestovní deníky opakovaně, říkala, že ano, Zéland je přírodně nádherný, ale Afrika u nás s Dášou vede coby zážitek zapsaný do srdce a duše ...
Všichni z naší skupiny si velmi dobře všimli, jak jsou černí lidé, byť v různých státech, usměvaví a žertující, spontánní, milí atd. ...a vůbec NE zaostalí! Samozřejmě jsou tu státy stále plné občanských válek, diktatury a násilí, ale tam holt turisté ani nemohou...a stejně za to můžou bílí...opět doporučuji knihu "Afrika přece není stát!"
Pondělí 28. dubna
Pro kulináře ještě k večeři v Dusty Road: jako hlavní chod jsme měli sadza (kaši z kukuřičné mouky) - bílá, chuťově jemná příloha, pečená bílá ryba se skvělým kořením a bylinkami, mnyama- dušené hovězí v kořeněné štávě, kuřecí kousky v arašídové omáčce, kaši ze sladkých brambor, fazole v kořeněné omáčce se sušenými rajčaty, skadkokyselé fazole a nakládané okurky...
Úterý 29. dubna
K večeři v Dusty Road jsem zapomněla napsat místní delikatesu, kterou jsme ocenili: pražení masití červi, je to gurmet specialita a opravdu chutná...nemůžu si teď vzpomenout na jméno a to jsem přitom už znala z dřívějška, snad si časem vzpomenu...😜
Už vím, červi či housenky mopane...